Byla to taková pestrá společnost. Bankovní úřednice slečna Kaprlová, inspicient divadla pan Everydayshine a sezónní rybář Cupanina. Město, v němž se nacházela banka a divadlo, leželo v oblasti rybných jezer.
Trojlístek se dal dohromady na poště při čekání ve frontě na objemné zásilky. Poštmistrová se při práci se vším velice loudala a dlouho hledala v rozlehlém skladu balíky tří čekatelů, kteří mezitím vstoupili do rozhovoru. Slovo dalo slovo a dohodli se, že si společně vyrazí na jih. Všichni už měli plné zuby nevlídného podnebí.
Aby se domluvili na podrobnostech, svolali schůzku v kavárně U červeného slona. Dostavili se vespolek. Po úvodních pozdravech se však nemohli shodnout na zasedacím pořádku. Oba muži chtěli sedět vedle slečny Kaprlové, ovšem každý po její pravé ruce. Situace se už zdála být patovou, když v poslední chvíli zazářila slečna Kaprlová myšlenkou, kterou vnesla do věci pořádek. Pánové se budou střídat po půlhodině. Pořadí, v němž zasednou po její pravé ruce, určí los. Dále šlo vše jako po másle až do chvíle, kdy ke stolku přistoupil číšník, a měli si objednat. Vyvstal problém, který z mužů poručí pro slečnu Kaprlovou zázvorovou limonádu s paraplíčkem. Polemika se téměř vyhrotila v okamžiku, kdy měl pan Everydayshine střídat Cupaninu po pravé ruce. Číšník ztratil trpělivost a odešel k boxovacímu pytli v zázemí. Nahradil ho méně citlivý kolega. Nějakým neznámým způsobem odhadl přání tří hostů a beze slova je obsloužil, což považovali za velmi rázné jednání.
Nyní už nic nebránilo živé diskuzi o nastávající cestě. Cíl byl jasný – jih. Avšak přesné místo se stalo předmětem sporu. Cupanina navrhoval Karáčí, že prý tam lze doplout lodí. Jenže slečna Kaprlová by si hrozně přála cestovat služebním automobilem, zatímco pan Everydayshine prosazoval bicykl. Byla to jak známo taková pestrá společnost…
Evička Chudomelová počítala domácí úkol a její dvě bílé myšky, Irča a Klonda, si něco dělaly v kleci. Venku padal šedý prach, neboť Chudomelovi bydleli na periferii, kde bujel těžký průmysl. Však se taky paní Chudomelová něco nalála! Voda tekla často rezavá, čaj měl ráno olověný škraloup, listy filodendronu se musely denně oprašovat, Evička pro kašel dlouho usínala a v noci těžce dýchala. Tatínek však říkal, že se to jednou vystříbří. Sedal si po práci k televizi, a pokud nevypnuli proud, díval se do noci na publicistické vysílání. Někdy usnul a maminka ho pak ráno dlouho hledala a už se začínala bát, když tu tatínek zakašlal a zvedl se ohromný oblak jemného popela. Úplně se podobal pohovce, na které ležel zakrytý prachem, jako ten brouček na straně třicet dva v přírodovědě.
Evička jako myška ohryzávala konec propisovací tužky, třetí slovní úloha ji zarazila. V knize byl příklad označený znaménkem 'těžký'. Běží dvě myšky A a B po poli a myška A je za myškou B. Náhle se na obloze objeví poštolka C a myška A předběhne myšku B o dvacet centimetrů. Mezi myškou A a poštolkou C leží úsečka dlouhá třicet metrů. Tato úsečka svírá se zemí úhel šedesáti stupňů. Myška B, která je nyní dvacet centimetrů za myškou A, si všimne vlevo lovce D. D míří na C ze vzdálenosti třiceti metrů a body A a D tvoří základnu trojúhelníku. Vypočítej délku zbývající strany a obvod tohoto útvaru.
„Maminka to nebude vědět,“ říkala si Evička, „a tatínek bude dlouho v zaměstnání na noční službě.“ Rozhodla se, že zatelefonuje Blaničce, své spolužačce. Telefon byl však hluchý. Evička položila studené sluchátko a bylo jí do pláče. Do večeře jenom zobla a paní Chudomelová se domnívala, že Evička stůně. Před spaním dostala Evička lžičku jitrocelového sirupu.
Jakmile utichl hluk těžkých strojů vracejících se ze stavby, přestaly se chvět skleněné výplně a usadil se prach, Evička usnula. Zdál se jí sen se šťastným koncem o dvou myškách na poli, poštolce a lovci Davidovi.
Otevřít Pararea