1924

Mám-li rozvázanou tkaničku, kousnu se v Děčíně do ústní stěny. Zde jsou pro to důkazy.

Ve středu jsem usilovně pracoval nad Bretonovým manifestem, tváří v tvář papíru zdálo se mi o Saint-Pol-Rouxovi v Camaretu. Bil mě, sám ostatně spící, letovací pistolí, ani nevyměnil patronu. Benjamin Péret pozoroval ptáčka. Tokačka kukala za rohem do ucha Francise Picabia, který volal: „Savon, vite!“ Ostatně, proč by si neporučil mýdlo, když jeho spolubydlící Marcel Noll kouří cibulové košilky?

A tuhle znáte? „Potká se Picasso s Toyen na Champs-Elysées a povídá: Ric pic bum! Ona mu odvětí: Ale ty můj jarabáčku, kala kala kum.“ „Ano, znám ji,“ opáčí Jacques Baron, „ale kdo je to Toyen? Kovadlina nebo biletářka?“

To už na mě bylo moc, tak jsem utekl do křoví. V hájku zimostrázů se milovali Robert Desnos a poklízečka holubinců. Hnal jsem to zpět a o keřík si zastřihl kotletu. Jakýsi hlemýžď mi hbitě zastoupil cestu a přišlápl tkanice škorní.

Padal jsem déle než sníh v prosinci. Překvapilo mě, že antikvář v podhradí má psotník. A jak žehral na město! Naopak v krámě měl pro mé potřeby pusto. Snad jen Konstantin Biebl v jedné odsunuté polici. „Nemáte Analogon?“ chci se zeptat, avšak tu si vzpomenu, že si stojím na šňůrce. Venku plivu krev, ač nejsem tuberák.

Stáňa paří

Zdálo se jí, jak plave čubičku v bazénu Vida firmy Krüland. Byl plný másla. Šlachovitý chlapec s odhaleným údkem sledoval pH faktor a zároveň žhavil stěny. Přiletěl Žvahlav, mladík ho lapal síťkou na nečistoty, zatímco subrety v pozadí hrály gorodky. Byly tam ještě nějaké sukuby a chlamydie. Ona pití nikdy moc nedala, jenže gay cluby bývají v tomto zrádné. Ještěže mám u postele dětskou vaničku, napadlo ji a letmo hodila kotvu.

Vzápětí měla několik fraktálových intermezz, jakoby motýly, ale spíše kolibříci jí vystřelovali ze záňadří někam dolů. Mírně si odříhla, přitom ve snu to vypadalo, že zpívá Plují lodi do Triany. Lišák Pedro se usmíval z poličky, ale to ona neviděla.

Naopak si vybavila okamžik, kdy jí už třetí Asiat v jejím životě líbal kotníčky. Ale fuj, slyšela tchýni. To už bylo opravdu hodně k ránu a někdo nahoře naklepával vepřovou kýtu.